Serhii Fedorovych: „U ICOMu se mám vždycky na koho obrátit“

Publikováno: 10. 09. 2021

Další rozhovor našemu e-magazínu poskytl Serhii Fedorovych, kterého mohou znát cestující z ČSAD Benešov.

Dobrý den, řekněte, prosím, našim čtenářům, kde v současné době pracujete?
V současné době pracuji v ČSAD Benešov, kde jezdím linku do Jablonné.

A jak dlouho jste v České republice? Co vás přesvědčilo, abyste jel pracovat k nám?
Jsem tu už dva a půl roku, od 2019. Práci mi tehdy doporučil Bohdan a Ivan, teda dva kamarádi, kteří stále pracují u ICOM transport. Slyšel jsem od nich hodně chvály, oba tu pracovali hodně roků a byli s podmínkami a prací spokojeni.

Byl nástup a samotný proces na trase Ukrajina – Česko náročný?
Pro mě to moc náročné nebylo (smích). V ICOMu mi všechno zařídil od termínu na konzulát až po nástupní materiály pan Král, moc vzácný a hodný člověk, sám jsem s tím tak neměl žádné starosti.

Jak jste zvládal učení českého jazyka?
Postupně jsem se naučil dobře, hodně jsem mluvil s kamarády v ICOMu, na ubytovně i v práci. Všichni mi hodně pomohli, jsou tady zvyklí a vědí, že se musíme naučit češtinu. Oceňuji, že i čeští zaměstnanci se mnou dobře spolupracovali a pomáhali mi s učením. To mi v začátku hodně pomohlo.

Máte tady i další členy rodiny? Jste spolu v kontaktu?
Mám tu ještě tátu. Ten pracuje jako řidič MHD v ČSAD Ústí nad Orlicí, nevídáme se moc často, každý teď máme svoji práci a bydlíme daleko od sebe.

Jste tedy z řidičské rodiny?
Dá se to tak říci. Já jsem už na Ukrajině jezdil jako řidič s dodávkou. Po příchodu do ICOMu jsem si udělal řidičský průkaz na autobus a od té doby můžu dělat práci, která mě baví.

Vy jste již pracoval ve společnosti, pak odešel jinam a zase vrátil. Kdy to bylo a jaké jste měl důvody?
Původně jsem jezdil autobusem v Rychnově nad Kněžnou, tedy v ČSAD Ústí nad Orlicí. Rodina chtěla na začátku roku změnu, přesunout se do Prahy, zkusit něco nového, a proto jsem v březnu letošního roku nastoupil u jiné autobusové společnosti v Praze.

Po krátkém čase jste se vrátil zpátky. Proč?
Ano. Podmínky tam byly odlišné oproti práci v ICOMu, že jsem ještě ve zkušební době znovu kontaktoval pana Krále z personálního oddělení, aby mi pomohl vyřídit všechny dokumenty na ministerstvu k návratu do ICOMu.

Jaké byly hlavní rozdíly?
V Praze jsem u té společnosti jezdil starými autobusy, byly nefunkční, často měly poruchy. Z řízení mě po celém dni bolely ruce i záda. Navíc tam nebyla žádná ochota poruchy a opravy řešit. Já jsem přece řidič a ne opravář. Chci řídit, dělat dobře svoji práci, ale nemůžu při práci opravovat poruchy na autobusu. Celkově mi nevyhovovala špatná organizace práce.

Teď jste v práci spokojený?
Tady jezdím krásnými novými autobusy, Setrou nebo Mercedsem. Za celou dobu, co tu jezdím, i v Rychnově nad Kněžnou, i teď v Benešově, jsem nemusel řešit žádný problém s autobusem. A vím, že kdyby se nějaký problém vyskytl, obrátím se na dispečera a ten se tím bude zabývat. U ICOMu se vždycky můžu s obtížemi na někoho obrátit, tady se každý problém hned řeší.

Už jste stihl poznat nové kolegy?
Jsem tu zatím krátce, ještě všechny neznám, ale je tu velká ochota ode všech kolegů ke spolupráci, tak jak je to v téhle firmě běžné. Nikdo nerozlišuje, jestli pocházím z Ukrajiny nebo z Čech, prostě jsem plnohodnotný člověk a mojí práce si tu váží.

Co byste poradil kamarádům, kteří chtějí pracovat v ČR? Doporučil byste jim společnost ICOM transport?
Já jsem v České republice opravdu spokojený. Doma byl mnohem náročnější život, měli jsme problém s penězi. Samozřejmě první půlrok byl pro mě náročný, když jsem se musel postupně učit česky a jezdit s autobusem. Ale to se dalo zvládnout. Člověk jenom musí chtít.

Jak se Vám líbí v České republice?

Je tady nádherná příroda, uvědomuji si to i při řízení. I proto mě tahle práce tak moc baví. Ve volném čase jezdíme s přítelkyní na výlety, abychom si tu krásnou přírodu užili. Samozřejmě mi také chutná české pivo a mám moc rád různé české pokrmy. Nejvíc mi chutnají řízky, ale třeba svíčková je taky je moc dobrá (smích).

Vracíte se na Ukrajinu během roku?

Na Ukrajinu jezdím jednou nebo dvakrát ročně za rodinou. Sem si vozím jen moje oblíbené bonbony, nic víc (úsměv). Tady mám všechno, co potřebuji.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám i celé rodině, ať jste u nás i nadále spokojení.